středa 14. února 2018

Malými krůčky kupředu

Vždycky jsem byla snílek a chtěla jsem dělat věci, co mi přináší radost. Žiju v nastaveném systému - vystudovala jsem vysokou, našla jsem si práci a jezdím každý den stejnou tramvají se stejnými lidmi. To ale neznamená, že jsem se vzdala svých snů. Pracuju na nich možná i víc než dřív a využívám rady a zkušenosti, které jsem nasbírala v dosavadním životě.

Během studií jsem navštívila workshop time managementu, četla jsem knihu o singletaskingu a nasála do sebe hromady motivačních článků jiných blogerů a blogerek. Poznala jsem nové lidi, vzala si pro sebe něco z jejich zkušeností a od mnohých z nich sbírám poznatky dodnes.

Chtěla bych se s vámi dnes podělit o postupy a myšlenky, které mi pomáhají udržovat se na cestě za mými sny, respektive na cestách, které samotné jsou velmi naplňující.














Deadline

Jedna z velmi užitečných věcí, kterou nás učili na zmíněném workshopu o time managementu, bylo správné stanovování cílů. Cíl musí být jasně formulovaný, měřitelný, realistický a hlavně by měl být časově ohraničený. Když se rozhodnete, že chcete zvládnout uběhnout pět kilometrů, je to sice měřitelný cíl, pořádnou motivaci vám ale dodá až deadline. Stanovte si pro vás zvládnutelný termín a pak už s ním nehýbejte. Cíl splníte, nebo ne, víc možností není. Pokud se nezdaří, zkuste to znovu.

neděle 21. ledna 2018

Jak se nesrovnávat s ostatními, ale jen se sebou

Zdravé sebevědomí je jedním ze základních kamenů spokojeného života a věřte mi, že jako introvert se s ním peru dodnes. Za 24 let už jsem ale udělala obrovské pokroky a ráda bych se s vámi podělila o postřehy, které jsem cestou nashromáždila.

Ve spoustě článků o tom, jak si zvednout sebevědomí a víc si věřit, najdete jednu klíčovou radu. Jak jsem psala v ohlédnutí za prvním rokem blogu, každý má jiná měřítka, neměli bychom se proto srovnávat s ostatními, ale jen s dřívějšími verzemi sebe sama. Tehdy jsem měla  na mysli spíš srovnávání toho, kam to člověk v životě "dotáhl", dnes se ale zaměřím na spokojenost se vzhledem.

KROK 1: Nesrovnávejte se s ostatními

Odstraňte ze svého každodenního života vlivy, které vás nutí se srovnávat s nerealistickými představami dokonalosti. Zbavte se všeho, co prezentuje nedosažitelný ideál a vás to ve vlastních očích ponižuje. Pro mě to před několika lety znamenalo přestat sledovat seriál Pretty little liars. Jestli zíráte na úchvatné modelky v časopisech, zbavte se těch časopisů a žádné neotevírejte do té doby, než si uvědomíte, že za úžasným vzhledem stojí tým maskérů. Podívejte se také čas od času na fotky celebrit před photoshopem.

sobota 6. ledna 2018

Rok v pixelech aneb zhodnocení roku jinak

Na projekt Year in pixels, tedy Rok v pixelech, jsem narazila díky obrázku na weheartit.com, kam si občas zajdu pro inspiraci a oddech. Zaujal mě svou jednoduchostí, kompaktností a popravdě i barevností.

Co potřebujete?

čtverečkovaný papír
propisku
barevné gelovky, fixy nebo pastelky
pozornost věnovanou každému dni v roce

Princip záznamu spočívá v tom, že si na čtverečkovaný papír uděláte šablonu pro celý rok tak, že jeden čtvereček odpovídá jednomu dni. Pak žijete svůj život a na konci každého dne si zaznamenáte, jaký byl. Škála záznamu je pouze na vás. Můžete mít třeba jen černou a bílou a zaznamenávat dobré a špatné dny. Já si vzala na pomoc pět barev.


Proč  zkusit Rok v Pixelech?

Ráda zkouším nové nástroje podporující optimismus v každodenním životě. Jak už jsem psala v článku o cestách k optimismu, tento projekt mi pomohl si uvědomit, že můj život není vůbec špatný. Rok v pixelech funguje skvěle jako monitoring vaší spokojenosti a ukazuje vám, zda a co je třeba v životě změnit. Doporučuju kombinovat pixelový záznam s deníkovými zápisy nebo fotodeníčkem, abyste mohli lépe identifikovat, co vás dělá šťastnými a co naopak nešťastnými.

Jak hodnotím svůj Rok v Pixelech?

pondělí 30. října 2017

Co je osobní mantra a k čemu je dobrá

Osobní mantra se zrodila v nehezký den. Vzešla ze špatných myšlenek a z pocitů, že je všechno na nic. Potřebovala jsem mít něco, co mě z téhle kaše vytáhne a napříště mi nedovolí do ní zabřednout. 

Snažím se žít svůj život s otevřenou a pozitivní myslí, ale ne vždy je to jednoduché. Pro tyhle chvíle se hodí nejrůznější pomůcky, které vám ukážou, jak je život skvělý nebo jak jste vy sami skvělí. Vyzkoušela jsem už spoustu metod, jak si vyvolávat a udržovat pozitivní myšlení. Některé mi vydržely, k některým se obracím čas od času, některé si mě nezískaly a přestala jsem je praktikovat úplně.

V tuhle pochmurnou chvíli, která v mé mysli ovšem narazila na odhodlání můj stav změnit, jsem potřebovala zcela novou metodu. Svou vlastní. Potřebovala jsem si připomenout, co sleduju tím vším, co v životě dělám. Jaká myšlenka by mě měla všemi činnostmi provázet a ukazovat mi, proč pro mě mají některé zdánlivé maličkosti velký význam, zatímco jiné zdánlivě velké události mi nic neříkají?

středa 20. září 2017

Tohle je ten život a je můj

Bylo půl deváté večer, krájela jsem mrkev a připravovala si jídlo na druhý den do práce, když mě ta myšlenka zčistajasna uhodila. Vystoupila z roje ostatních myšlenek, co mi krouží hlavou, a kterým nevěnuji pozornost, protože držím v ruce nůž. Tohle je ten život. Zcela prostě, nic víc a přece vím, co mi ta myšlenka chtěla naznačit. Tohle je ten život, na který jsi čekala osmnáct let. Osmnáct let ve školní lavici, od základní přes střední až po vysokou školu. Hlavně v posledních několika letech to bylo chvílemi k nevydržení a já už chtěla ten život bez školy a nikam nevedoucích povinností.

Teď přišel. Můj život, ve kterém se snažím naspat každý den osm hodin, protože potřebuju energii na dalších osm hodin v práci a zbylých osm hodin dělím mezi přesuny po městě, jídlo, vaření, praní, nakupování a různé vyřizování a konečně i mezi to, co mám ráda. Mezi přátele, čtení, trochu cvičení, psaní a další tvůrčí činnosti. Řekli byste nic moc. Ale já jsem spokojená, protože vím, že tohle není konečná. Naopak, je to první stupínek toho života. A jestliže tohle je první stupínek, moc se těším, kam to povede dál.



středa 30. srpna 2017

Fotozážitky za srpen 2017 - Amsterdam

V srpnu se toho událo hodně. Blog slavil roční výročí založení, dostal nový design a také novou rubriku - fotozážitky. Za úspěšně složené státnice jsem si dopřála vlastní foťák, focení mě opravdu baví a ráda bych se o to nejlepší podělila i se čtenáři blogu. Teprve se učím, a tak doufám, že budete svědky postupného zlepšování a zdokonalování. Chtěla bych přidávat fotky s duší, fotky se skrytým příběhem, fotky, které na vás budou dýchat kouzlem okamžiku. Současně ke každému snímku přibude pár řádků, protože sestavit článek jen z fotek bez ladu a skladu by uměl každý.

Dost se toho v srpnu událo i mimo blog. Zmíním třeba to, že jsem oslavila čtyřiadvacáté narozeniny a podívala se do Amsterdamu a několika malebných městeček v jeho okolí. První díl fotozážitků bude tudíž už díky tomu speciální. Záplavy tulipánů, sýrů, kol a větrných mlýnů tady ale nečekejte.



úterý 15. srpna 2017

Životní silnice a cesty a kudy se vydat

Už třetí týden čtu Nesmrtelnost od Milana Kundery. Nejdřív jsem si potřebovala zvyknout na jeho styl a teď si ho užívám. Nesmrtelnost je jedna filozofická úvaha za druhou, mezi kterými se jako mimochodem proplétá děj, ten se ovšem místy mísí s tím, co se jeví jako autorova realita. Je to jedna z těch knih, které můžete pročítat stále dokola, a i když se na příběhu nic nezmění, budete v ní stále něco nového objevovat. Mě například zaujala myšlenka silnic a cest.

"Silnice se liší od cesty nejenom tím, že se po ní  jezdí autem, ale že je jen čarou, která spojuje jeden bod s druhým. Silnice nemá smysl v sobě samé; smysl mají jen dva body, které spojuje. Cesta je chvála prostoru. Každý úsek cesty má smysl sám v sobě a zve nás k zastavení."