čtvrtek 25. května 2017

Co mě naučila diplomová práce

Právě svádím závěrečný boj o titul. Když vše půjde dobře, na konci příštího měsíce získám magisterský titul z mediálních studií a žurnalistiky. Jenže do té doby se mám hodně co učit a nemyslím tím jen memorování údajů z dějin a teorie žurnalistiky. Diplomová práce je téměř hotová a já si uvědomuju, kolik mi toho dala. Přiznávám, snažím se tu na věci dívat z té lepší stránky a odhlédnout od spousty času a nervů, které ze mě vysála, ale to je notoricky známé. Pojďme se proto pro změnu podívat na to, co mě diplomová práce naučila a čeho se díky ní hodlám držet i v budoucnu.


středa 10. května 2017

Méně je více: Den 21 - 30

Tímto článkem se rozloučím s minimalistickou výzvou Méně je více aneb zbavme se toho společně. Duben je za námi a s ním jsem se stejně jako všichni poctivci z výzvy zbavila třiceti věcí, každé za jeden den. Ačkoliv mi na začátku připadalo šílené najít tolik věcí, které pošlu pryč, obzvlášť po několika čistkách ve skříni, zvládla jsem to a v minimalismu pokračuju. Dnes jsem vyhodila dvě staré řasenky. Ale minimalismus není jen o zbavování se věcí, to je jen začátek. Minimalismus je životní styl, jeho smyslem je obklopovat se jen tím, co používáte, potřebujete a milujete. Na věcech se minimalismus praktikuje asi nejlépe, ale stejně tak lze tento způsob uvézt do praxe ve vztahu k lidem, myšlenkám v hlavě nebo k běžným denním úkonům. Minimalismus dělá život jednodušší, přehlednější a nechává prostor pro to, co je opravdu důležité. Kvalita vítězí nad kvantitou.



Tak daleko ale ještě nejsem, zatím se stále zbavuju zbytečných věcí a snažím se zahradit dalším krámům vstup do mého života. Pro krizi v této výzvě jsem měla v záloze čištění počítače, třídění složek s fotkami a dokumenty z uplynulých let školy, ale nakonec na to nedošlo. Přiznávám, splnění výzvy jsem protáhla až do května, ale nepotřebné věci se nakonec zjevily tak nějak samy od sebe a já po měsíčním snažení vím, že stále nejsem u konce. Po státnicích dojde na velké přebírání papírů a sešitů a před stěhováním také hodlám být přísná.

Posledních deset vyřazených věcí tvoří zajímavá směsice:

neděle 23. dubna 2017

Méně je více: Den 11 - 20

Svou účastí v minimalistické výzvě Méně je více aneb zbavme se toho společně jsem ze zavázala, že se v dubnu každý den zbavím jedné věci a na konci měsíce tak budu o třicet zbytečností lehčí. O tom, jak mi šlo prvních deset dní výzvy jste si mohli přečíst minule. Dnes přidávám pokračování a můžu vám říct, že to pomalu začíná být oříšek.


Jak jsem psala v minulém článku o této výzvě, moje věci už několika čistkami prošly, a protože bydlím na studentském bytě a "patří" mi navíc jen půlka pokoje, zas tolik věcí tu neshromažďuju a dál vyřazovat začalo být těžší. Začala jsem úklidem očividných věcí, jako byly povalující se lahve od pití (nebojte, bylo jich jen pár) a šuplík s všemožnými dokumenty, poznámkami a prospekty. Dále mi v mém minimalistickém snažení pomohlo, že jsem odjela na víkend domů a mohla pokračovat v dětském pokoji, kde se po mojí maturitě zastavil čas.

Tady je výsledných deset věcí, kterých jsem se nadobro zbavila:

neděle 16. dubna 2017

Definice úspěchu

Když se člověk narodí, ostatní na něm oceňují každou drobnost. Už jen to, že přišel na svět zdravý, může dýchat a má nohy i ruce, je důvodem k velké vděčnosti. Každý jeho čin, lezení po čtyřech, první krůčky, první slabiky a slova, první nakreslený obrázek, všechno sklízí úspěch a je důvodem k ocenění. Čím je ale člověk starší, tím je těžší vysloužit si uznání u ostatních a často i u sebe sama. Začneme slýchat "musíš se víc snažit" nebo "ale zvládl bys to líp" a začneme to říkat i sami sobě. Jdeme do života a chceme být úspěšní. V čem ale tkví definice úspěchu?

upraveno na canva.com

pondělí 10. dubna 2017

Méně je více: Den 1–10

Dnes před vámi odkrývám novou část své osobnosti, tu minimalistickou, nebo alespoň minimalismem fascinovanou a snažící se o něj. A protože všechno jde líp, když na to nejste sami, zapojila jsem se 30denní výzvy Méně je více aneb zbavme se toho společně. Jak jsem předesílala na facebookové stránce Introvertního světa, cílem je každý den poslat pryč alespoň jednu věc. Na konci dubna tak zmizí 30 věcí navždy z našich životů, šatníků, poliček, pokojů, aut, počítačů, atd.

Dnes je 10. dubna a jsem v první třetině výzvy. To si zasluhuje článek. Chtěla bych se s vámi podělit jednak o to, čeho jsem se rozhodla vzdát, a jednak o pocity a myšlenky, které tyto kroky provázely.


Odmalička jsem byla vychovávána v tom, že nemůžu mít všechno, co chci. Nejsem typ, který hromadí věci a opravdu se mi nikdy nestalo, že bych na dně skříně našla nějaký kus oblečení, o kterém bych nevěděla, že ho mám. Přesto mi doma zůstávají věci, které by už měli jít, často ze sentimentálních důvodu, nebo protože jsem líná, protože "by se to ještě mohlo hodit" nebo protože "když dám ty rezervní kalhoty pryč, budu chodit jenom v jedněch". 

Myšlenka minimalismu si ke mně našla cestu koncem léta, zhruba v době, kdy jsem zakládala tento blog, a pročítala blogy jiných inspirativních lidí. Říkala jsem si, že by bylo skvělé mít opravdu jen to, co potřebuju, používám a miluju. V tom spočívá minimalismus, ne mít všechno bílé. Takže jsem několikrát vytřídila své oblečení, udělala si pořádek v dokumentech i kosmetice a rozhodla se nakupovat jen ty věci, o které opravdu stojím. A pak přišla výzva. Zbavit se dalších 30 věcí? Upřímně, trochu mě to děsí, protože nevím, kde po všech těch úklidech vezmu ve svém studentském pokoji dalších 30 zbytečností, ale tím spíš je to pro mě výzva.

Prvních deset vyřazených věcí je tady:

pondělí 3. dubna 2017

Žít život s vděčností

Ačkoliv mám před sebou hektické období psaní diplomové práce a učení se na státnice, nepřestávám pracovat sama na sobě. Jak se říká, život nikdy nepřestává učit, a tak vstřebávám nesnadné události kolem sebe a nechávám do svého života promlouvat skrze knihy ty moudřejší. Momentálně jsou to dvě knihy, Singletasking od Devory Zackové a Továrna na sny od Anie Songe.

Na svém životě a na sobě samé mám ještě hodně co zlepšovat, čeká mě ještě spousta práce, ale všechno chce svůj čas a žádná změna nejde najednou. Než si tedy vytvořím úchvatnou budoucnost, snažím se změnit přítomnost. Přesněji řečeno, to, co probíhá, už nezměníte, ale můžete změnit svůj přístup. Jak už jsem psala dříve, snažím se o pozitivní myšlení, jenže mistr v tom opravdu nejsem. Současně proto pracuju na něčem podobném.

Učím se od moudřejších.

neděle 26. února 2017

Proč bloguju

Bude to deset let, kdy jsem se na blogu ukázala poprvé. Pravda, můj první blog dlouho nevydržel. Ten druhý jsem psala šest let, ale můj třetí blog měl životnost jen několik měsíců. Uplynuly tři roky a já si založila blog znovu, tento blog. Jeden by řekl, že po třech stránkách zanechaných ladem a po třech letech bez jediného článku na blog už mě to pustí. Opak je pravdou. Někdy se ptám sama sebe, co mě na blogování přitahuje i po tolika letech.