Ransom Riggs: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Není tak ojedinělé, že mě ke knize přitáhne její filmové zpracování, nebo se přinutím přečíst si knihu předtím, než uvidím film, právě proto, že ho chci vidět. To je případ Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti, dnešní recenzované knihy. Když vím, že film točil Tim Burton, opravdu se na něj těším. Dost možná se mi bude líbit víc než kniha. Proč, to se dočtete v recenzi. R.

Ransom Riggs: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Kniha v mé čtečce a náhodný dům v Olomouci

Román Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti je prvním románem cestovatele, blogera a filmaře Ramsona Riggse. V USA vyšel v roce 2011, u nás v roce 2012 a záhy se stal bestsellerem. Na podzim tohoto roku se kniha dočká filmového zpracování, a tak přichází čas, aby si ji přečetli všichni, kdo chtějí vědět, jaká je pravda, než bude příběh obestřen pozměněnými fakty z filmu.

Žánrově můžeme román zařadit k young adult literatuře a fantasy. Vypravěčem je šestnáctiletý americký budižkničemu Jacob Portman, kterého čeká životní dobrodružství poté, co začne odhalovat pravdu ukrytou za posledními slovy svého dědečka. Ten uprchl v dětství kvůli svému židovskému původu před nacisty do Anglie, kde žil v sirotčinci. V dospělosti rád lovil zvěř a nakonec jej v pokročilém věku a stádiu senility roztrhali divocí psi. Nebo to snad bylo jinak a fotografie podivných dětí z dědečkovy pozůstalosti mají logické vysvětlení?

Proč chci, co chci, a chci to vůbec?

Přemýšleli jste někdy o tom, proč chcete některé věci, zážitky, dovednosti? Přemýšlím v jednom kuse, takže já ano. Odmalička o něčem sním. Některé úsměvné sny mi vydržely jen chvíli, jako třeba že budu baletkou, jiné se mě drží dodnes, jako že budu spisovatelkou. Postupem času sny přibývají, proměňují se a některé z nich už jsem si dokázala splnit, jako že získám certifikát z anglického jazyka, podívám se do Paříže nebo že si založím blog.

Jsem ale velký snílek a těch přání přibývá, až mě to přimělo zamyslet se, proč některé věci vlastně chci. Obávám se, že některé věci chci jen proto, že je chci už dlouho, ale ještě jsem je nedostala. Některé věci chci jen proto, že si myslím, že pak budu vypadat líp pro okolí, ať už jsou to kamarádi, rodina nebo pracovní trh. Do téhle kategorie bohužel spadají i moje studijní ambice.

zdroj: www.canva.com

Introverti jsou taky lidi

zdroj: www.weheartit.com

Introverze či extraverze jsou vlastnosti, se kterými se rodíme, souvisí s naším temperamentem. Ačkoliv se jedná o antonyma, neznamená to, že jedna z vlastností je dobrá a druhá špatná, jako například ve dvojicích hodný - zlý, štědrý - lakomý, atd. Přesto ve společnosti vnímám nerovnováhu v pohledech na tuto dvojici vlastností. Introverti jsou tiší, neprůbojní, radši sedí doma, jsou prostě divní. Alespoň takhle mi to dává okolí najevo.

Kolikrát jsem slyšela "choď víc mezi lidi", "musíš se víc projevovat", "žiješ jenom v knížkách". Být společenský, chodit do hospody s bandou lidí, účastnit se hromadných akcí, to je normální. Být extrovert je normální a nikdo vám neřekne "no jo, ty jsi extrovert", jako by na tom bylo něco špatně.

Elizabeth Gilbertová: V dobrém i ve zlém

Snad každý už slyšel o bestselleru Jíst, meditovat, milovat, který vyšvihl Elizabeth Gilbertovou na špičku žebříčku autorek knih pro ženy. Ale co bylo potom, když skončilo pohádkové dobrodružství a Elizabeth se vrátila domů? Kniha V dobrém i ve zlém je volným pokračováním známého Jíst, meditovat, milovat, dočetla jsem ji před pár týdny a dnes přináším svou první knižní recenzi tohoto blogu.

Elizabeth Gilbertová: V dobrém i ve zlém

V dobrém i ve zlém je příběh úspěšné americké spisovatelky, která se chystá provdat za svého o sedmnáct let staršího brazilského přítele, obchodníka s drahými kameny, protože to od nich vyžadují imigrační úřady. Tahle část knihy ospravedlňuje podtitul „love story“. Tohle a dobrý konec. Jinak jde ale o velmi zajímavou a přívětivě podanou sondu do historie, psychologie, sociologie a filozofie instituce zvané manželství. Protože když se vdává Elizabeth Gilbertová, žena, která musela pro nalezení duševní rovnováhy cestovat do Itálie, Indie a Indonésie, nejde to bez obšírného studia a pátrání po tom, co je manželství, kde se vzalo, jak se proměňovalo a jak to má člověk udělat, aby mu vydrželo.

V samotných počátcích knihy se Elizabeth Gilbertová musela vyrovnat s tím, že po úspěchu románu Jíst, meditovat, milovat ji najednou čte celý svět, a že se proti své vůli stala „ženskou spisovatelkou“. Problém, jak psát pro masy, vyřešila bravurně a radno poznamenat, že mnozí autoři by se z jejího přístupu mohli učit. Místo aby psala pro nepředstavitelně široké publikum, které navíc ani nezná, se autorka rozhodla psát pouze pro úzký okruh svých blízkých přítelkyň. Díky tomu nepostrádá ani tato její kniha laskavý osobní tón a umožňuje ženám po celém světě se s vypravěčkou ztotožnit, nebo na ni alespoň nahlížet jako na svou kamarádku.

Introvertní svět se představuje

Pokolikáté již? Popravdě, počtvrté. Počtvrté zakládám blog a počtvrté si přeju, aby mi to s ním vydrželo a aby si našel dost příznivců. Tentokrát mám snad reálnou naději, že se to splní. Už mi není 13, brzy mi bude 23. Název blogu jsem vymýšlela déle než týden, aby byl dostatečně obecný a poskytoval tak manévrovací prostor pro témata k psaní, ale zároveň aby o něčem vypovídal. Nepředpokládám, že bych se kdy v životě změnila v extroverta, takže název mi snad postačí.

Introvertní svět si přeje být místem, kde budou introverti a extroverti žít v míru a vzájemně se inspirovat.

Chtěla jsem mít blog zaměřený na svou literární tvorbu, chtěla jsem mít knižní blog, chtěla jsem mít blog pojednávající o mých snech, chtěla jsem mít blog o tom, jak hledám životní rovnováhu. Introvertní svět bude tímhle vším, protože i jako introvert jsem poměrně komplikovaná a komplexní osobnost. Jmenuji se Radka, studuju mediální studia, ale srdcem jsem stále bohemistka. Na blog přicházím kvůli možnosti zpětné vazby, kterou mi šuplík k mým dílům neposkytne. Zbožňuju zelený čaj, psy a ráda píšu dlouhá souvětí.