Proč chci, co chci, a chci to vůbec?

Přemýšleli jste někdy o tom, proč chcete některé věci, zážitky, dovednosti? Přemýšlím v jednom kuse, takže já ano. Odmalička o něčem sním. Některé úsměvné sny mi vydržely jen chvíli, jako třeba že budu baletkou, jiné se mě drží dodnes, jako že budu spisovatelkou. Postupem času sny přibývají, proměňují se a některé z nich už jsem si dokázala splnit, jako že získám certifikát z anglického jazyka, podívám se do Paříže nebo že si založím blog.

Jsem ale velký snílek a těch přání přibývá, až mě to přimělo zamyslet se, proč některé věci vlastně chci. Obávám se, že některé věci chci jen proto, že je chci už dlouho, ale ještě jsem je nedostala. Některé věci chci jen proto, že si myslím, že pak budu vypadat líp pro okolí, ať už jsou to kamarádi, rodina nebo pracovní trh. Do téhle kategorie bohužel spadají i moje studijní ambice.

zdroj: www.canva.com

Co je ale vůbec nejhorší, myslím si, že některé věci chci jen proto, že je vidím kolem sebe, že to mají ostatní a že mám pocit, že o něco přicházím, když já je nemám. Teď mám na mysli třeba cestování. Nerozhořela se má touha po cizích zemích náhodou po tom, co spolužáci začali jezdit do ciziny a dávají úchvatné fotografie na sociální sítě? Netoužím jet do Amsterdamu až potom, co jsem četla a viděla Hvězdy nám nepřály?

Je ale třeba se ptát, jestli je tohle všechno vlastně špatně. Je špatně chtít něco proto, že jste to někde viděli a zaujalo vás to? Je špatně chtít něčeho dosáhnout, protože máte pocit, že pak budete mít pro ostatní vyšší hodnotu? Protože, když se snažím tohle všechno izolovat, aby mi zůstalo jen to, co chci bez nějakého viditelného důvodu, napadá mě jediná věc. Chci se naučit rusky.

Nemám přímo v plánu cestu do Ruska, i když jednou bych se tam taky chtěla podívat. Nemám ve svém okolí nikoho, s kým bych mohla mluvit rusky. Ale ruština se mi moc líbí. Má to háček. Pokud se rusky nenaučím v dohledných pár letech, obávám se, že i tenhle sen spadne do kategorie snů, které chci jen proto, že jsem je chtěla vždycky.

Myslím si, že je hodně toho, co nás ovlivňuje, ať už jsou to lidé kolem nás, filmy, knihy, sociální sítě nebo něco dalšího, co mi zatím nepřišlo na mysl. Podle mě je v dnešním světě těžké vědět, co opravdu chceme, i když máme asi nejlepší podmínky pro plnění snů, jaké kdy byly.

Většina rad k uvědomění si toho, co chceme, spočívá v tom, že máme naslouchat sami sobě. Vnímat své pocity a potřeby a podle toho pomalu zjišťovat, k čemu tíhneme, co je pro nás dobré a co ne. K tomu, abychom uměli pořádně naslouchat sami sobě je ale podle mně potřeba mít se rád a respektovat sám sebe. To dnes také umí málokdo a i já sama se to ještě učím. Ale to už jsem zase jinde.