Minimalismus od Martiny pro Martinu

I když nejdiskutovanější knihou je právě osmé "pokračování" Harryho Pottera, dovoluju si přijít s jinou letošní knihou. Přicházím s článkem o další knize, kterou je těžké recenzovat, jelikož pro ni neplatí literárně-kritická hlediska. Přesto si myslím, že se mi zdařilo být dost objektivní.

Možná už jste o knize Minimalismus slyšeli. Je probíraným tématem na sociálních sítích, obzvlášť pokud sledujete nějaké slavné blogerky, a dostala se i do televize. Má své příznivce, kteří knihu i autorku vynášejí do nebes s tím, že jim změnila život, ale má i odpůrce, kteří vzkazují "nekupujte si ji". 

Na blog Martiny Bechyňové jsem narazila poměrně nedávno, asi před dvěma třemi měsíci, a byl jedním z impulzů, které mě po letech vrátily k blogování, i když přesně nevím proč. Navíc se sama o minimalismus zajímám. Byla jsem zvědavá, o čem mohla tahle blogerka napsat, rozhodla jsem se ji podpořit a knihu jsem si koupila. A co na ni říkám? 

Martina Bechyňová: Minimalismus

Česká i světová blogosféra je poseta lidmi, kteří touží po vydání vlastní knihy. Martina Bechyňová, autorka úspěšného blogu The Blondieverse, si tento sen splnila. Rozhodla se obejít hon na nakladatele a tahanice o podobu knihy a letos ji vydala sama na vlastní náklad. O ilustrace se postaral její přítel, o korektury kamarádka. Tak přišla na svět kniha Minimalismus.

Co skrývá minimalistická obálka?

Splněné sny jiných lidí

Znáte ten nepříjemný pocit, když se dozvídáte, že se někomu jinému splnilo, po čem jste toužili vy. Říkáte si, jaké mají ostatní štěstí a jakou vy máte smůlu a jste utrápení, že jste ničeho nedosáhli. Ale je to opravdu tak? Co když se vám splnila už spousta přání, ale nebyla vaše?

Na mé oblíbené stránce weheartit jsem si začala tvořit obrázkový seznam přání a snů a vůbec všeho, co bych chtěla udělat nebo mít, než umřu. Pod vyhledávaným pojmem "before I die" se mi zobrazilo nepřeberné množství přání, a zatímco jsem z nich vybírala ty, které jsou mi vlastní, všimla jsem si věcí, které už mě potkaly. Jenže to nikdy nebyly moje sny. Žasla jsem, jak je svět paradoxní, a jak mi tahle drobnost unikala, zatímco jsem tak často prožívala sny někoho jiného.

Navštívit podmořské akvárium, antické památky nebo upéct
čokomuffiny. Někdo jiný o tom sní, já to udělala.
Kdo si asi teď nevědomky plní moje sny?

Elizabeth Gilbertová: Velké kouzlo aneb jak žít tvůrčí život

V psaní recenzí jsem si za poslední roky vypěstovala celkem zálibu. Jak ale recenzovat knihu, která nepodléhá formálním kritériím, není v ní příběh (tedy je v ní spousta příběhů, ale o příběh tu nejde) a zkrátka to vůbec není beletrie. Možná by se spíše než recenze hodilo slovo posudek, posudky se píšou třeba na učebnice nebo encyklopedie, ale ani to není správné pojmenování pro to, co v tomto článku provádím. Řekněme tedy, že půjde o reflexi. A vězte, že tu takových reflexí bude přibývat, protože se chystám číst víc motivačních knih.

Elizabeth Gilbertová: Velké kouzlo

Nejspíš nejbarevnější kniha,
jakou vlastním

Velké kouzlo je nejnovějším počinem americké spisovatelky Elizabeth Gilbertové, která se před šesti lety projedla, promeditovala a promilovala ke světové slávě. Už na první pohled je tato kniha odlišná od ostatních, které autorka dosud vydala. Není to román ani memoár, nýbrž motivační kniha pojednávající o inspiraci, práci s kreativitou a vůbec o krásných, ale nepraktických nutkáních, které lze označit jako Velké kouzlo.

V USA vyšla kniha s velkým očekáváním v roce 2015, u nás v roce 2016 v nakladatelství Jota. Už jen pestrobarevná obálka připomínající běh barvami naladí čtenáře na vlnu optimismu, a když se pak začtete do kouzelného, vtipného a nápaditého vyprávění Elizabeth Gilbertové, máte pocit, že svět je čarovné místo, kde je vše možné, pokud přistoupíte na pravidla hry.

Hlavní myšlenkou knihy je, že každý by se měl pro své potěšení snažit žít tvůrčí život. Ať už chcete být herci, sochaři, malíři, chcete mít vlastní farmu nebo chcete ručně vyrábět svíčky, tato kniha vám poskytne cenné rady, alespoň rámcově vás naučí pracovat s vaším strachem, vytrvat, jít s kůží na trh, ale také nepřestat tvořit, když dosáhnete úspěchu.

Žiju v nových kulisách

Se článkem na blog jsem teď měla menší prodlevu. Důvod je jednoduchý. V mém životě se odehrávají změny, kterým je potřeba věnovat čas. Představa stěhování mě vždy trochu děsila. Jak musí být těžké sbalit naprosto všechny věci a převézt je na nové místo, dát jim znovu řád, i když máte naprosto jinak řešené úložné prostory. Jak musí být stresující chodit neznámými místy, hledat v novém městě obchody, papírnictví nebo kavárny, abyste pak zjistili, že máte tohle všechno blíž, než jste si mysleli, jen hledáte na špatné straně ulice. Jak musí být zdlouhavé sžívat se s novým prostředím.

Jenže tohle je život a život je změna, ať už chcete nebo ne. Je to hra, kterou musíte hrát, i když se mění kulisy.

   

Ruta Sepetysová: V šedých tónech

Trochu mě mrzí, že dnešní blogy už zdaleka nejsou jenom o psaní článků, jako když jsem před deseti lety začínala na prvním blogu. S aktivitou na sociálních sítích stále bojuju, ale třeba služby stránky bloglovin opravdu oceňuji. Kdo sledujete stránku blogu na facebooku, mohli jste na začátku týdne vidět, jak to dopadá, když se vypravím do papírnictví a knihkupectví, a dozvědět se, jakou knihu teď čtu.
Dnes bude ale řeč o jiné knize. O knize o mrazivých lidských skutcích, a to o to mrazivějších, že se skutečně děly.

Ruta Sepetysová: V šedých tónech

O holocaustu a zlu páchaném nacisty už jsme toho slyšeli, viděli a četli mnoho. Ale co se dělo na druhé straně Evropy, kde se roztahoval Stalin a Sovětský svaz pohlcoval okolní státy? Osudy litevců odvlečených po okupaci Litvy v roce 1941 do pracovních táborů na Sibiři přibližuje román V šedých tónech.

Kniha je debutem americké spisovatelky Ruty Sepetysové, která má z otcovy strany předky právě v Litvě, a tak není divu, že inspirací ke knize byly osudy její rodiny. U nás vydalo knihu v roce 2013 nakladatelství CooBoo, což značí zaměření na mladé čtenáře.  Román V šedých tónech však zpracovává mnohem vážnější téma, než většinová produkce CooBoo, a tak je vhodná i pro dospělé a starší publikum.

Výstava literatury aneb devět stran slávy

Nikdy jsem neměla výtvarné nadání, a tak jsem si ani nemyslela, že by se moje díla kdy mohla  objevit na výstavě. Jediné umění, ke kterému jsem vždy tíhla, byla literatura, ale kdo by vystavoval literaturu? Nicméně možné je všechno, a tak se předevčírem uskutečnila vernisáž druhého dílu Výstavy literatury v brněnské Kavárně Anděl, kde vystavuje i moje maličkost.

Výstava zahrnuje díla tří spisovatelů a pisálků. Milovníci poezie si přijdou na své v básních Marie A. Gregorové a příznivci nadsázky a inteligentního humoru ocení ukázky z díla Libora Kamenského. Radka Zavadilová, moje maličkost, zastupuje prózu, do níž se snaží vkládat témata k zamyšlení. Výstava je pojata interaktivně, a tak jdou díla snadno ze zdi sundat a jsou vydána na milost a nemilost návštěvníků kavárny a jejich propisek. Během vernisáže přibylo k mým textům několik vtipných poznámek a já se těším, až si to vše na konci pročtu. Nebojte se vyjádřit :)

Zdroj: Kavárna Anděl

Texty nás tří budou na zdech kavárny viset až do 19. září, kdy je večer na další vernisáží vystřídají texty dalších autorů na třetím a posledním dílu výstavy.