neděle 16. října 2016

Můj první knižní veletrh

Je to až ostudné, že jsem se na první knižní veletrh dostala teprve teď, ve třiadvaceti letech, po získání titulu na katedře bohemistiky. Nicméně pozdě ale přece. V tomto článku se dozvíte, co jsem od veletrhu očekávala a jaký v mých očích opravdu byl.

Existují tři hlavní knižní veletrhy, které by nás v Česku měly zajímat. Nejdůležitějším evropským veletrhem je Frankfurtský knižní veletrh, ten se bude letos konat 19.–23. října. Je to místo, kde se domlouvají smlouvy na zahraniční knihy, setkávají se autoři a překladatelé, diskutují se důležité otázky knižního trhu a samozřejmě se představují novinky. Největším českým knižním veletrhem je Svět knihy Praha, jehož 23. ročník se bude konat 11.–14. května 2017. Tento víkend 14. a 15. října proběhl druhý významný český knižní veletrh, Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě. Ten jsem včera navštívila a zařadila do svých vzpomínek a zážitků.

upraveno na: canva.com

Co jsem očekávala
Očekávala jsem velký prostor zaplněný stánky jednotlivých nakladatelství v samostatných stanech nebo v obležení panelů upozorňujících na jejich novinky. Pokud někdo víte, jak to vypadá na brněnském výstavišti při Gaudeamu, veletrhu vysokých škol, tak něco takového jsem čekala. Vzhledem k tomu, že k programu veletrhu patřily četné autogramiády, autorská čtení a diskuze, myslela jsem, že kromě velkého prostoru pro samotný veletrh budou někde poblíž samostatné sály, dostatečně velké a odhlučněné, kde si budou návštěvníci moct vychutnat své idoly. Cesta k těmto sálům bude samozřejmě řádně označena a budou tam stát nějací pořadatelé s visačkami, kteří budou hlídat naplněnost sálu a navigovat návštěvníky na tu správnou přednášku či autogramiádu pro případ, že přehlídnou ty jasné cedule. A jelikož se jedná o akci, kde se najednou vyskytuje velké množství lidí, představovala jsem si, že buď v prostorách veletrhu nebo před ním budou stánky s občerstvením a z nějakého nevysvětlitelného důvodu jsem se těšila na langoš.

Jaké to bylo
Kulturní dům Ostrov jsme našli dobře, před jeho vchodem se podle očekávání utvářela fronta lidí, kteří si chtěli koupit lístek. Čekání ale netrvalo déle než deset minut a už jsme byli uvnitř. Pak se začala objevovat první překvapení. Prostor kulturního domu je pro konání takového veletrhu jednoduše malý. Knihkupci a nakladatelé se snaží využít každý volný kout, stánky s knihami jsou dokonce i na pódiu, kde bych očekávala pouze místo pro pořadatele nebo nějakou tu celebritu.

Nečekaně velkou část nabízeného zboží představovaly různé kuchařky, antistresové omalovánky, motivační příručky apod. Samozřejmě záleželo, u stánku kterého nakladatele či knihkupce jste se ocitli. Když si zvyknete na prodírání se davem v malých uličkách, je to jako procházet jedno knihkupectví za druhým, aniž byste mezitím museli přejít ulici nebo náměstí. 

Salónky, kde probíhal doprovodný program, se ukázaly být menší než běžná školní třída, a i přes zavřené dveře dovnitř doléhal okolní hluk. Navštívila jsem diskuzi knihkupců a nakladatelů o pevných cenách knih a autorské čtení Miloše Urbana, který mi znovu připomněl, že když potkáte nějakého spisovatele naživo, uvědomíte si, že je to vlastně taky jenom člověk, a všechna ta božská aura, kterou mu přisuzujete, zůstává v knihách. U dveří do salónků samozřejmě nikdo nestál a jediné označení těchto míst bylo přímo na dveřích, žádné ukazatele, ale je pravda, že zas tak velké to tam nebylo, aby to bylo opravdu nutné.

Během veletrhu se o svoje přihlásil samozřejmě i žaludek. Ukázalo se, že v prostorách veletrhu nabízí kávu, čaj a nějaké koláče, obědy byly k dispozici ve vedlejším podniku, který ovšem mimo veletrh zřejmě fungoval jako herna, bylo tam přítmí a vůbec ne prostředí, ve kterém se chcete naobědvat, a tak jsme vyrazili do města na kebab. Veletržní vstupenka platila zároveň do Galerie výtvarného umění a Muzea vysočiny, čehož jsme s radostí využili. Koupila jsem si na veletrhu Nesnesitelnou lehkost bytí od Milana Kundery, kterou jsem už delší dobu chtěla, a šlo se na vlak.

Slovo na závěr
Den na Podzimním knižním veletrhu jsem strávila celkem příjemně, ale pro veletrh by bylo určitě lepší přesunout jej do větších prostor (nebo nějaký prostor přidat), nabídnout návštěvníkům lepší možnost občerstvení a autorům umožnit lepší podmínky pro jejich čtení. To všechno chce samozřejmě peníze a nevím, jaké jsou finanční zdroje pro pořádání veletrhu, nicméně bylo vidět, že je o akci skutečný zájem.

Máte také zkušenost s knižním veletrhem? Podělte se o ni do komentářů. R.

3 komentáře:

  1. Já mám za sebou tři Světy knihy v Praze a v Havlíčkově Brodě jsem byla poprvé, takže můžu srovnávat. Praze se nic nevyrovná, tam je to opravdu obrovské, nakladatelství si s sebou přiváží mnohem víc knih, je tam více občerstvení, více besed. Prostě všeho více. V Praze se dá strávit celý den, v HB jsem po třech hodinách měla prohlídnuto a nakoupeno.

    Ale jinak jsem byla moc spokojená, protože knížky, to je to, co mám moc ráda a hlavně bylo z čeho vybírat.

    OdpovědětVymazat
  2. Rôzne knižné akcie mám rada, dokážem tam stráviť veľa času. Minulý rok som bola hneď na troch veľtrhoch, najväčšom v Prahe, iba na skok kvôli fínskej autorke Emmi Itäranta, v Havlíčkovom Brode a na Bibliotéke v Bratislave. Slovenský veľtrh ma vyslovene sklamal, ale Havlíčkov Brod bol skvelý, kúpila som si veľa kníh, navštívila veľa autogramiád a čítaní, sklamaná som bola iba z reštaurácie, kde som čakala neskutočne dlho na obedové menu.
    Inak stiesnené podmienky, hluk a drobný chaos na takýchto akciách tak nejak očakávam.

    Tento rok som bola (zatiaľ) iba v Prahe, kvôli #ReadNordic. Celé štyri dni a bolo to luxusné. Toľko skvelých autorov pohromade, toľko kníh, čo som si kúpila, rozhodne najlepší knižný zážitok. Havlíčkov Brod som chcela tiež navštíviť, dokonca i Humbook fest na druhý deň, ale teraz už som v 4. mesiaci tehotenstva a akosi ma nelákalo stráviť čas vo vydýchanom priestore plnom ľudí. Síce sa už cítim lepšie, ale ta únava by sa prihlásila rýchlejšie a celkovo už to nie je taký komfort ako bez bábätka v brušku :D.
    Ale chystám sa znova do Bratislavy na Bibliotéku, najmä kvôli detským knižkám, ktoré chcem vopred nakúpiť so zľavou. Žijeme v ČR a tu je o niečo ťažšie ich dostať. Zájdem tam hneď v štvrtok, kedy nebýva taký nával a večer bude v Martinuse aj nórsky spisovateľ Samuel Bjørk, ktorého knihu Cestujem sama mám zrovna rozčítanú, tak to pekne spojím.

    Inak o knižných veľtrhoch, ktoré som navštívila, si môžeš prečítať na mojom blogu - http://orvokki.sk/tag/knizny-veltrh/ ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. Já bohužel nemohla jet, protože jsem byla v práci, ale už mám zapsaný datum přesně na Prahu, tu chci vidět a je to po mě nové :)
    Katy

    OdpovědětVymazat