Méně je více: Den 11 - 20

Svou účastí v minimalistické výzvě Méně je více aneb zbavme se toho společně jsem ze zavázala, že se v dubnu každý den zbavím jedné věci a na konci měsíce tak budu o třicet zbytečností lehčí. O tom, jak mi šlo prvních deset dní výzvy jste si mohli přečíst minule. Dnes přidávám pokračování a můžu vám říct, že to pomalu začíná být oříšek.

Jak jsem psala v minulém článku o této výzvě, moje věci už několika čistkami prošly, a protože bydlím na studentském bytě a "patří" mi navíc jen půlka pokoje, zas tolik věcí tu neshromažďuju a dál vyřazovat začalo být těžší. Začala jsem úklidem očividných věcí, jako byly povalující se lahve od pití (nebojte, bylo jich jen pár) a šuplík s všemožnými dokumenty, poznámkami a prospekty. Dále mi v mém minimalistickém snažení pomohlo, že jsem odjela na víkend domů a mohla pokračovat v dětském pokoji, kde se po mojí maturitě zastavil čas.

Tady je výsledných deset věcí, kterých jsem se nadobro zbavila:

Definice úspěchu

Když se člověk narodí, ostatní na něm oceňují každou drobnost. Už jen to, že přišel na svět zdravý, může dýchat a má nohy i ruce, je důvodem k velké vděčnosti. Každý jeho čin, lezení po čtyřech, první krůčky, první slabiky a slova, první nakreslený obrázek, všechno sklízí úspěch a je důvodem k ocenění. Čím je ale člověk starší, tím je těžší vysloužit si uznání u ostatních a často i u sebe sama. Začneme slýchat "musíš se víc snažit" nebo "ale zvládl bys to líp" a začneme to říkat i sami sobě. Jdeme do života a chceme být úspěšní. V čem ale tkví definice úspěchu?

upraveno na canva.com

Méně je více: Den 1–10

Dnes před vámi odkrývám novou část své osobnosti, tu minimalistickou, nebo alespoň minimalismem fascinovanou a snažící se o něj. A protože všechno jde líp, když na to nejste sami, zapojila jsem se 30denní výzvy Méně je více aneb zbavme se toho společně. Jak jsem předesílala na facebookové stránce Introvertního světa, cílem je každý den poslat pryč alespoň jednu věc. Na konci dubna tak zmizí 30 věcí navždy z našich životů, šatníků, poliček, pokojů, aut, počítačů, atd.

Dnes je 10. dubna a jsem v první třetině výzvy. To si zasluhuje článek. Chtěla bych se s vámi podělit jednak o to, čeho jsem se rozhodla vzdát, a jednak o pocity a myšlenky, které tyto kroky provázely.

Odmalička jsem byla vychovávána v tom, že nemůžu mít všechno, co chci. Nejsem typ, který hromadí věci a opravdu se mi nikdy nestalo, že bych na dně skříně našla nějaký kus oblečení, o kterém bych nevěděla, že ho mám. Přesto mi doma zůstávají věci, které by už měli jít, často ze sentimentálních důvodu, nebo protože jsem líná, protože "by se to ještě mohlo hodit" nebo protože "když dám ty rezervní kalhoty pryč, budu chodit jenom v jedněch". 

Myšlenka minimalismu si ke mně našla cestu koncem léta, zhruba v době, kdy jsem zakládala tento blog, a pročítala blogy jiných inspirativních lidí. Říkala jsem si, že by bylo skvělé mít opravdu jen to, co potřebuju, používám a miluju. V tom spočívá minimalismus, ne mít všechno bílé. Takže jsem několikrát vytřídila své oblečení, udělala si pořádek v dokumentech i kosmetice a rozhodla se nakupovat jen ty věci, o které opravdu stojím. A pak přišla výzva. Zbavit se dalších 30 věcí? Upřímně, trochu mě to děsí, protože nevím, kde po všech těch úklidech vezmu ve svém studentském pokoji dalších 30 zbytečností, ale tím spíš je to pro mě výzva.

Prvních deset vyřazených věcí je tady:

Žít život s vděčností

Ačkoliv mám před sebou hektické období psaní diplomové práce a učení se na státnice, nepřestávám pracovat sama na sobě. Jak se říká, život nikdy nepřestává učit, a tak vstřebávám nesnadné události kolem sebe a nechávám do svého života promlouvat skrze knihy ty moudřejší. Momentálně jsou to dvě knihy, Singletasking od Devory Zackové a Továrna na sny od Anie Songe.

Na svém životě a na sobě samé mám ještě hodně co zlepšovat, čeká mě ještě spousta práce, ale všechno chce svůj čas a žádná změna nejde najednou. Než si tedy vytvořím úchvatnou budoucnost, snažím se změnit přítomnost. Přesněji řečeno, to, co probíhá, už nezměníte, ale můžete změnit svůj přístup. Jak už jsem psala dříve, snažím se o pozitivní myšlení, jenže mistr v tom opravdu nejsem. Současně proto pracuju na něčem podobném.

Učím se od moudřejších.