pondělí 3. dubna 2017

Žít život s vděčností

Ačkoliv mám před sebou hektické období psaní diplomové práce a učení se na státnice, nepřestávám pracovat sama na sobě. Jak se říká, život nikdy nepřestává učit, a tak vstřebávám nesnadné události kolem sebe a nechávám do svého života promlouvat skrze knihy ty moudřejší. Momentálně jsou to dvě knihy, Singletasking od Devory Zackové a Továrna na sny od Anie Songe.

Na svém životě a na sobě samé mám ještě hodně co zlepšovat, čeká mě ještě spousta práce, ale všechno chce svůj čas a žádná změna nejde najednou. Než si tedy vytvořím úchvatnou budoucnost, snažím se změnit přítomnost. Přesněji řečeno, to, co probíhá, už nezměníte, ale můžete změnit svůj přístup. Jak už jsem psala dříve, snažím se o pozitivní myšlení, jenže mistr v tom opravdu nejsem. Současně proto pracuju na něčem podobném.

Učím se od moudřejších.

Stojí tu proti sobě dvě vlastnosti, dvě činnosti, které se prolínají do každodenního života. Jednou je vděk, druhou jsou stížnostmi. Strávila jsem za svůj život až příliš mnoho času stížnostmi a pozoruju na sobě, že k tomu mám stále sklony, i když už jsem začala pracovat i na té druhé straně mince. Snad v každé chytré knize, která vám promlouvá do duše, najdete, že každou změnu je třeba začít vděkem za to, co už máte. Když se naučíte vnímat, kolik vám toho život nadělil, a jaké máte štěstí, naučíte se to přijímat a budete otevření přijímat i věci, které jste dosud považovali za nemožné. Stejně tak si uvědomíte, jak je váš život skvělý.

Stěžuju si na to, že k téhle sukni nemám boty, že mi ve větru nedrží vlasy, že nemám čas uklidit, že zase neudělám nic do školy...a na spoustu dalších hloupostí, na které si jen dokážete vzpomenout. Ale vidíte tu negativitu? Nač si plnit hlavu těmito stížnostmi, těmito negativními myšlenkami a cítit se pak ještě hůř? Už nějakou dobu se snažím míň si stěžovat. Někdy mi to jde lépe, někdy hůř. Nejlíp to jde ale v moment, kdy si uvědomím, co všechno vlastně mám, když prožívám vděčnost.

A tak čas od času (ale jednou snad denně, pracuju na tom) vezmu svůj notýsek na poznámky a chytré citáty z chytrých knih a zapíšu si, za co jsem vděčná, většinou tři až pět věcí. Najednou dokážu vidět svůj život v lepším světle, mám se vlastně skvěle a v každé špatné věci se dá najít něco dobrého, i když ne třeba hned. Jsou to malé krůčky, ale jsou tak důležité na naší cestě životem.

Jsem vděčná za výchovu k zodpovědnosti.
Jsem vděčná za dostatek spánku.
Jsem vděčná za kamarády.
Jsem vděčná, že mi zvonil budík.
Jsem vděčná za zkušenosti z rozchodu.

A co vy, zkusíte to taky?
R.

5 komentářů:

  1. Vděčnost nám dává pohodový život.

    OdpovědětVymazat
  2. Naučit se být vděčná je jedna z nejužitečnějších dovedností v životě a z vlastní zkušenosti můžu říct, že to opravdu pomáhá, s depresí jsem se ostatně dostala z velké části díky tomu. Co bych ti poradila (a co dělám já) je vždycky po probuzení, ještě něž se pustíš do čehokoli jiného, poděkovat vesmíru za všechno dobré ve tvém životě, je to moc pěkný start dne :)

    OdpovědětVymazat
  3. Pekny blog.
    K tematu doporucuju blog teto slecny, konkretne treba tento clanek. Jeji clanky me vzdy dostanou na kolena.
    Je skoda, ze v novinach a casopisech neni vic obsahu jako na nekterych blozich...https://m.facebook.com/story.php?story_fbid=1869586359961815&id=1630055733914880

    OdpovědětVymazat
  4. Jeste funkcni odkaz
    http://zivotnavoditku.tk/2017/03/28/zivot-je-o-zivote-a-ne-o-hovne/

    OdpovědětVymazat
  5. Jeste funkcni odkaz na clanek
    http://zivotnavoditku.tk/2017/03/28/zivot-je-o-zivote-a-ne-o-hovne/

    OdpovědětVymazat